Bylas dobrá, dvacet dvojko

Je příliš pozdě na rekapitulaci minulého roku? Hm, neva. Máte někdy ten pocit, že z vás něco musí ven, a když to ze sebe nedostanete, ať už písemně nebo slovně, písničkou… nezbavíte se toho? Přesně to mám já teď pár posledních dní.

Všichni kolem mě ode mě minimálně jednou slyšeli větu: Rok 2022 byl transformační. Teda alespoň pro mě. Byl ten váš taky tak intenzivní?

Přinesl mi nové životní role, některé odnesl a zase vrátil. Stejně je to divný, že? Takhle personalizovat rok. Číslo. A všechny dobroty i přešlapy mu přisuzovat. “To byl hroznej rok.” Jako by za to, chudák, mohl! Vždycky je takovej, jakej si ho uděláme. Nebo jakej nám ho udělají jiní. No. Zpátky.

Rok 2022 mi především pomohl uvědomit si spoustu věcí. Cítíte se každej rok tak trochu moudřejší? Ne? Nevadí. Já jsem se taky necítila, ale po roce 2022 si připadám jako chodící encyklopedie. 

O tom, že jsem si uvědomila, že křivdy od jiných nás budou bolet tak hluboko, kam až my sami dloubneme, jsem se rozepsala v tomhle článku. To bych možná zařadila k největším prozřením loňska. 

Taky jsem se docela dost babrala v rodinných vztazích a přemýšlela nad tím, kolik nezpracovaných bolístek si neseme od našich rodičů, prarodičů, praprarodičů a tak dále. A nejvíc mě na tom fascinovalo to, jak ke mně tohle téma bezděčně přicházelo. Celý to odstartovala knížka Majonéza k snídani od Markéty Lukáškové, která se stala mou novou spisovatelskou ikonou a láskou. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vám některý věci do života neustále vrací? Jak moc znáte svou rodinu? Kolik témat je v rodině tabu? Proč se do sebe vaši rodiče zamilovali? Kolik lásek zažily naše babičky, než skončily s dědečkem? Pobabrejte se v tom taky trochu! 

Další věc, která bych chtěla, aby vám v hlavě utkvěla po přečtení těchhle řádků je: Zasloužíte si všechno, na co si vzpomenete. Loni jsem se prala s myšlenkou, že mám chvílema až moc velký štěstí. A že ke mně přichází věci, lidi, situace… který si nezasloužím. Za co taky? Nejsem vzornej člověk. Nehrála jsem hru zvanou život vždycky fér. Tak za co jsem teď získala eso? Za nic. Prostě získala. Ber nebo nech. Štěstí si nemusíte zasloužit. (Zdravím tě, B. má milovaná.) A dlouho se nad tím nepodivujte, nebo by vám mohlo zase rychle uletět. Náležitě si ho užijte, ať jste sebevětší potvory!

Neskutečně mi otevřelo oči také nahlédnout do pedagogické praxe. Neskutečná jízda, kterou bych doporučovala všem. Protože se týká každýho z nás. Ale to si možná nechám na článek zvlášť, nebo byste ten dnešní nedolouskali do konce. Abych tady ale nevypustila úplně prázdný věty: fascinuje mě, kolik toho školství skrývá. Kolik nám, během toho, co sedíme v lavicích a tiše trpíme, uniká. Nahlédnout za oponu pedagogiky a postavit se na druhou stranu barikády je neskutečně obohacující. 

Obohacující je taky čas strávený s těma správnýma lidma. A že mi jich v minulém roce do života přišlo. <3 Jak často jste s těma, co máte rádi? A jak často s těma, co rádi nemáte? Můžete to změnit? Kdy jste se naposledy viděli s… Doplnili jste na ty tři tečky někoho? Pokud jo a nad odpovědí musíte dlouho přemýšlet, dělejte s tím něco. Hýčkejte si ty, na kterých vám záleží. 

Teď když to po sobě čtu, uvědomuju si, že jsem vám asi nesdělila nic, co byste už možná nevěděli. Možná by se to celý dalo pojmout jako parafrázování už zajetých a stokrát omílaných pravd. Pokud se vám takhle budou zdát, dost možná je ještě nemáte osvojený. Když to s váma aspoň trochu zahýbe, věřím, že jste na cestě. Jakmile si člověk ty životní moudra sám zažije, mluví k němu tak nějak… jinak. A taky on mluví jinak o nich.

Do novýho roku vám všem, co jste to dočetli až sem (i těm, co ne, ale ti se to nedozví, takže mají smůlu, ha!), přeju, abyste objevili svoje vlastní pravdy, se kterýma pak můžete před ostatníma machrovat, stejně tak, jako to teď dělám já. Abyste mluvili, psali, zpívali nebo třeba malovali o tom, co vás baví nebo štve. Abyste občas vytáhli svoje kostlivce ze skříní, prohlídli si je a třeba se při pohledu na ně i rozbrečeli. A hlavně - abyste poslouchali, kdy vám tělo dává vědět, že není spokojené, jak s ním nakládáte. Zdraví můžete být jedině, když tomu sami půjdete naproti. 

Dvacet dvojka byla dobrá. Moc dobrá. 

Tak ať to samý můžu příští rok napsat i o tobě, třiadvacítko.