Dívčí kratochvíle
Jeden by nevěřil, jaká zábava může vzniknout z obyčejného faktu, že jste žena. Sama se divím, kolik srandy prožívám v poslední době sama se sebou. Někdy se přistihnu u myšlenky, zda vůbec můžu být normální. Proč se chovám, tak jak se chovám a vnímám věci tak, jak je vnímám. Jako bych se skládala z více osobností reagujících naprosto odlišně na obyčejné každodenní situace. Naštěstí jsem obklopená dostatečným množstvím lidí, se kterýma můžu tyhle tragikomedické jevy probrat. A s úsměvem na rtech zjišťuju, že nejsem ani zdaleka jediná, kdo si jima prochází. Jednoduše - jsem holka.
Jsou dny, kdy si absolutně nedělám starosti s tím, jak vypadám, ani jakou mám postavu - naopak. Jsem naprosto vyrovnaná s tím, co v odrazu vidím a nevidím, ba co víc, dokážu si to pochválit. Ty vlasy! A jak mám jemnou pleť...
Není to vůbec špatný. Dá se na to dívat, fakt že jo, myslím, že můžu být ráda za to, co mám. A hlavně jsem zdravá. Tohle triko mi sluší. Dnes mi sluší všechno, co si obleču, tyhle tepláky můžu nosit všude! Jsem se sebou zatraceně spokojená a mám radost, že jsem taková, jaká jsem.
Mňam, čokoláda. Dám si, co bych si nedala, pár cukrů navíc mě nezabije. Žijeme jen jednou. A já přece nevypadám zas tak hrozně. A cvičit dnes nebudu, cvičila jsem přece před pár dny. Zas tak nutný to není, však ono to počká. Před spaním se ještě jednou mrknu do zrcadla. Ty jo. Dnes mi sluší i to pyžamo!
Pak jsou ale dny, kdy je všechno jinak. Stojím před zrcadlem a nejsem ani trochu nadšená z toho, co vidím. Co to má sakra znamenat. Proč mám vlasy jako by ze zemského povrchu zmizel pojem "objem"? A jak se stalo to, že se na mém obličeji přes noc vytvořilo minové pole!? Je možné, že jsem přibrala? Takhle jsem teda ještě včera rozhodně nevypadala! A co ten pupek? Spolkla jsem snad nafukovací balónek, nebo se zítra chystá přiletět čáp?
Ty dny, kdy se úmyslně vyhýbáme všem zrcadlům, odrazům ve výkladních skříních, nebo oknech aut. Ne. Na tohle se prostě nedá dívat. A rozhodně s tím musím něco dělat, nejlépe teď hned. V tu chvíli nastává očistná kúra v podobě využití veškerých peelingů, masek, aseptických vodiček a dalších týdny nepoužívaných preparátů a okamžité googlení cvičebních videí, u kterých spálíte několik set kalorií během pár minut. Musí to být pořádně intenzivní, nebo takhle budete vypadat už navždy. Takže teď, nebo nikdy.
Potíte se. Odpočítáváte každou minutu do konce videa. Ježiši co je tohle za cvik, ten je moc těžkej, to teda nezvládnu, přeskočím ho. Ještě deset minut... to jsem teprve v půlce?! Už nemůžu, končím. Dala jsem si do těla až až, nemůžu to přece přehánět hned napoprvé, to se ví.
Dnes k večeři teda rozhodně jedině salát, nebo aspoň krekry, ty nejsou tak kalorický, po těch se nepřibírá... tak moc. Sýr a zelenina. Nic víc. Nedá se svítit, chceš být jednou krásná, tak se podle toho musíš taky stravovat.
Na stole leží čokoláda. Nemusíš si ji dávat. Neměla bys. Teď jsi proboha sežrala salát, nemůžeš si dát čokoládu! Ale cvičila jsi. Takže se to vynuluje a vlastně to bude jako bys žádnou čokoládu nesnědla, to je jasný, že jo. Tak si ji dáš a pak jdeš spát s ohromnýma výčitkama svědomí, protože takhle sis svůj začátek perfektně zdravýho života prospívajícího tvému zdraví nepředstavovala.
Jak já miluju být ženou.
Jsou dny, kdy si absolutně nedělám starosti s tím, jak vypadám, ani jakou mám postavu - naopak. Jsem naprosto vyrovnaná s tím, co v odrazu vidím a nevidím, ba co víc, dokážu si to pochválit. Ty vlasy! A jak mám jemnou pleť...
Není to vůbec špatný. Dá se na to dívat, fakt že jo, myslím, že můžu být ráda za to, co mám. A hlavně jsem zdravá. Tohle triko mi sluší. Dnes mi sluší všechno, co si obleču, tyhle tepláky můžu nosit všude! Jsem se sebou zatraceně spokojená a mám radost, že jsem taková, jaká jsem.
Mňam, čokoláda. Dám si, co bych si nedala, pár cukrů navíc mě nezabije. Žijeme jen jednou. A já přece nevypadám zas tak hrozně. A cvičit dnes nebudu, cvičila jsem přece před pár dny. Zas tak nutný to není, však ono to počká. Před spaním se ještě jednou mrknu do zrcadla. Ty jo. Dnes mi sluší i to pyžamo!
Pak jsou ale dny, kdy je všechno jinak. Stojím před zrcadlem a nejsem ani trochu nadšená z toho, co vidím. Co to má sakra znamenat. Proč mám vlasy jako by ze zemského povrchu zmizel pojem "objem"? A jak se stalo to, že se na mém obličeji přes noc vytvořilo minové pole!? Je možné, že jsem přibrala? Takhle jsem teda ještě včera rozhodně nevypadala! A co ten pupek? Spolkla jsem snad nafukovací balónek, nebo se zítra chystá přiletět čáp?
Ty dny, kdy se úmyslně vyhýbáme všem zrcadlům, odrazům ve výkladních skříních, nebo oknech aut. Ne. Na tohle se prostě nedá dívat. A rozhodně s tím musím něco dělat, nejlépe teď hned. V tu chvíli nastává očistná kúra v podobě využití veškerých peelingů, masek, aseptických vodiček a dalších týdny nepoužívaných preparátů a okamžité googlení cvičebních videí, u kterých spálíte několik set kalorií během pár minut. Musí to být pořádně intenzivní, nebo takhle budete vypadat už navždy. Takže teď, nebo nikdy.
Potíte se. Odpočítáváte každou minutu do konce videa. Ježiši co je tohle za cvik, ten je moc těžkej, to teda nezvládnu, přeskočím ho. Ještě deset minut... to jsem teprve v půlce?! Už nemůžu, končím. Dala jsem si do těla až až, nemůžu to přece přehánět hned napoprvé, to se ví.
Dnes k večeři teda rozhodně jedině salát, nebo aspoň krekry, ty nejsou tak kalorický, po těch se nepřibírá... tak moc. Sýr a zelenina. Nic víc. Nedá se svítit, chceš být jednou krásná, tak se podle toho musíš taky stravovat.
Na stole leží čokoláda. Nemusíš si ji dávat. Neměla bys. Teď jsi proboha sežrala salát, nemůžeš si dát čokoládu! Ale cvičila jsi. Takže se to vynuluje a vlastně to bude jako bys žádnou čokoládu nesnědla, to je jasný, že jo. Tak si ji dáš a pak jdeš spát s ohromnýma výčitkama svědomí, protože takhle sis svůj začátek perfektně zdravýho života prospívajícího tvému zdraví nepředstavovala.
Jak já miluju být ženou.
Komentáře
Okomentovat