Matematická (ne)gramotnost
Abych se ale dostala k tomu, proč to
píšu. Občas asi každej z nás přemýšlí nad věcma, co nemá rád, ne? O
sousedovi, tchyni, svém ex, učitelích, koriandru… a já jsem o matematice
posledně přemýšlela v bazénu, kdy jsem jak cvičená opice plavala tak
dlouho, dokud mi na malém displejíčku hodinek nezasvítila tisícovka.
V tomhle momentě jsem si uvědomila něco, co mi přijde natolik lifechangeing,
že se s vámi o to zrovna dělím. A to to, že od té doby, co umím (no dobře,
moc neumím, ale rozumíme si) počítat, tak vlastně počítám pořád. A děláme to
všichni! Počítáme si, kolik jsme za den snědli kalorií. Počítáme si přibraný
kila. Nebo pokud jste šťastlivci, shozený kila. Počítáme, kolik jsme za den
ušli kroků, počítáme, jestli vyjdeme s výplatou, počítáme, kolik dní zbývá
do Vánoc, počítáme najetý kilometry, země, který jsme navštívili, partnery,
který jsme vystřídali, roky, co jsme byli ve vztahu, hodiny, co jsme odmakali
na brigádě…
Jednou jsem přišla na škole do sekretariátu.
Procházel se po něm pan ředitel. Chodil sem a tam a do toho huhlal: „Raz, dva,
tři, čtyři…“ Chvíli jsem stála s vytřeštěnýma očima a snažila se odehnat
svévolné myšlenky na blázinec. „Co to děláte, pane řediteli?“ odvážila jsem se
zeptat s cukajícími koutky. Pan ředitel zvedl hlavu, poněkud otřesen,
protože jsem mu narušila početní úkon. „Počítám, Terezko. Stále něco počítám,“ odpověděl
s ledovým klidem a pokračoval v navyšování čísel. „Aha,“ odvětila
jsem, jako že chápu. Nechápala jsem. Ale teď už jo!
Ten muž měl pravdu. My všichni neustále něco
počítáme, a co víc, kdo by tušil, že tyhle znaménka <, >, = pro nás budou
mít v životě takovej význam. Na základě čísel totiž dokážeme naprosto
dokonale vyhodnotit, kdo má víc, kdo míň. S kým se můžeme rovnat. Kdo je
lepší a kdo horší. Čísla jsou hodnoty stvořené ďáblem pro srovnávání. A děláme
to, že jo? Že vy taky?
Takže – jak to s tou matikou vlastně je?
Je přínosná, nebo nás všechny akorát strašně limituje? Kolik čísel už nám
změnilo život?
A vůbec nejvtipnější na tom všem je, že ať
počítáme, jak chceme, stejně se objeví situace, se kterýma jsme nekalkulovali.
Takový, co nám do té naší životní rovnice prostě nesedí. A to, jak vyřešíme
takovej příklad, už vůbec není o žádným univerzálním schématu, jako spíš o tom,
jak se dokážeme v životě potýkat s neznámýma. X, Y, Z.
Dává vám to trochu smysl? Dává smysl, že mi
matematika nedává smysl a stejně o ní píšu? :D Díky, že jste to dočetli až sem!
Mám teď hlavu plnou těchhle kravin, chcete je číst?
_____
Obrázek jsem čorkla tutaj: https://twitter.com/houstonnoprob/status/817579008057544704?lang=zh-Hant
Komentáře
Okomentovat