Muž - žena, může žena? Žena může!

Varování: Může obsahovat alergen č. 78 - feminismus.

Hned na začátku vám řeknu, jak jsem chtěla pojmout tenhle článek. Za prvé jsem ho chtěla sepsat už včera - a darovat ho tak všem ženám k svátku, protože věřím, že článků oslavujících ženskou sílu a vyzdvihující jejich možnosti, které pevně drží ve svých rukou, nemůže být nikdy dost.
Taky jsem si v ten den každou ženu, co se kolem mě mihla, prohlížela o trochu víc a dýl, než běžně.
A já jsem se cítila tak nádherně zaplněná láskou, jak to na tom světě hezky udělaný. Jak může být tolik krásných bytostí. Dlouhovlasých. Krátkovlasých. Dlouhonohých. Krátko... no - prostě všelijakých! Takže tento článek měl být původně óda na ženskost, protože jsem chtěla ten den udělat některým ještě krásnější, než byl. Nebo by měl být.

Ale pak jsem se ocitla v květinářství, kde jsem si poněkud překvapeně, ale trpělivě, stoupla do dloooouhatánské řady, kterou tvořili pouze muži. Muži! A tak jsem si posteskla, proč to takhle v květinářstvích nevypadá každý den. Nebo alespoň každý víkend. Proč musí být předem stanovené datum, které předepisuje: kup kytku nebo čokošku a ukaž ženě, že si jí vážíš. Na druhou stranu ale vlastně můžeme být rádi/rády, že to vlastně stanovené je. Jinak bychom se taky nemusely dočkat nikdy... Z mého hodnocení klanění se ženství mě vytrhl hlas za mými zády, který patřil muži, co do květinářství vzal i své děti.

"Vezmeme každej jednu holou kytku, aby se neřeklo, a dem pryč. Co bys chtěl víc jako," řekl svému synovi "je to komunistickej svátek, ale ženský to maj' rády," dopověděl jízlivým hlasem a já zatrnula.
Ne kvůli holé kytce. Ne proto, že by se mi zdálo, že to je málo. Ale proto, jakým příkladem jde těm svým dvěma malým kopiím. A jak mě mrazila představa, kolik mužů v den žen kupuje květiny jen proto, že to "máme rády", ale zase se samozřejmě nepřetrhnou, protože je to "výmysl totáče".

I kdyby chtěl tvrdit, že tento svátek je "komunistický" (což je teda naprosto zcestná informace, protože komunisté svátek nevymysleli, nýbrž jen využili ke své propagandě), věřím, že pro ty malé děti, které o komunistickém režimu stejně ve svém raném věku pravděpodobně nemají ani tušení, by byla přínosnější informace, proč by se vlastně ženy měly oslavovat.

(Pro ty, co to doposud nevědí - tento den nám nemá připomínat komunistický režim, ale události roku 1908, kdy se v New Yorku konalo velké shromáždění za volební a další práva žen.)

Taky jsem si s vráskou na čele představila ten okamžik, kdy tento manžel bude s dětmi předávat mamince ty tři "kytky aby se neřeklo" - a ona je s radostí všechny obejme, dojatá, že si na ni vzpomněli, bez toho, aniž by věděla, co za tím vzpomenutím si vězelo.

A takhle vznikl tento článek. Ne příliš zalitý sluncem, jako spíš ostrou realitou. Možná ani ne tak mířený ženám, jako spíš mužům. Aby si uvědomili, proč vlastně tenhle svátek přetrvává a jakou má podstatu. A pokud vám to ještě pořád nedošlo, ráda se alespoň o jeden podstatný důvod podělím.

Dokážeme na svět přivést život. What's your superpower?!

(@psano_strojem)