Jak být krásná?

Asi vás zklamu. Možná byste podle nadpisu řekli, že tohle bude článek o tom, jak být tou největší krasavicí (/krasavcem - čtou tohle vůbec kluci? Čtou vůbec kluci!?) v celém regionu. Ne. To je otázka. Jak být sakra krásná!?

Pojďme se nad tím zamyslet. Je vůbec reálné, aby ženská vypadala odpoledne stejně tak, jako vypadala ráno, když vylezla ze dveří? Když ještě měla vyžehlené vlasy, perfektně rozblenděné oční stíny a dokonale nanesenou rtěnku?
Já teda nevím jak vám, ale mně se to ještě nikdy nepovedlo.

Buď je to tím, že ani ráno nemám vyžehlený vlasy, na rtech rtěnku a na očích stíny, protože miluju spánek víc, než svůj vzhled, a nebo se prostě přes den celá rozteču. Nebo rozcuchám. A pak si stejně udělám drdol, protože ty vlasy mi akorát tak lezou do ksichtu. A pak taky zapomenu, že jsem si jednou za uherskej rok zase dala řasenku a příjemně si promnu oči. Jo a šestnáctihodinový rtěnky jsou taky pěkný zlo, když už jsme u toho - prý šestnáct hodin. Ha. Ale to nemysleli na ženský, co sežerou za den víc než prase na výkrmu, že? Takže... sežeru i tu zdánlivě nezničitelnou rtěnku.

Jo a to nemluvím o tom, že i když ze sebe ráno udělám (původně zamýšlenou) hvězdu dne, nezměním tím fakt, že jsem před chvílí vylezla z postele, což znamená, že pořád vypadám jako právě narozený dítě. Sice namalovaný, ale dost pomačkaný a otlačený.

A teď mi teda vysvětlete, jak je možný, že jak ráno, tak dopoledne, tak odpoledne (!!!) potkávám v šalině (!!!) takhle dokonale vypadající holky se třpytícíma se tvářičkama a vykonturovaným nosíkem, který k tomu všemu mají ještě podpatky (!!!).

V tu chvíli se podívám na svoje špinavý tenisky z Lidlu a říkám si, že bych si je mohla aspoň očistit a zasunuju je zahanbeně pod sedadlo. Potom vystoupím, v odrazu auta zjistím, že jsem celou dobu měla čepici na hlavě naraženou tak, že mi z ní na čele trčely tři chlupy a štráduju si to do školy.

Vtrhnu do třídy, smířená se svým osudem, že nikdy nebudu jedna z těch vyvolených permanentních krasavic, a rozhlédnu se. V lavicích sedí mé spolužačky, jež by mohly z fleku jít konkurovat holkám z Miss Šalina - úhledně vlnité vlasy, dokonalý make-up, jiné doplňky než předchozí den, dokonale sladěný outfit,... a já zase přemýšlím, co sakra dělám špatně.

Nakonec si vzpomenu, že je známo, že když mě má mít někdo rád, tak se vším všudy - v mém případě tedy spíš bez ničeho, než se vším, a to zní jako dost dobrý argument pro to, abych si nenechala zkazit den.

Ale stejně... jak se ta permanentní krása teda vlastně dělá!?