Novoroční poselství

Ta dvě slova, která nás obklopují ze všech stran. Novoroční předsevzetí. Kdo si nic nepředsevzal, jako by nebyl. Bez pořádného a především drastického plánu na rok 2018 jste černou ovcí vybočující z davu. Nový rok, nový měsíc, všechno běží od začátku, nejlepší doba, kdy začít konat. Ať už přestat s kouřením, pitím alkoholu, říkáním sprostých slov, pomlouváním, sledováním Ulice či Ordinace, odkládáním věcí na poslední chvíli nebo naopak začít žít zdravě, běhat, cvičit, mordovat se v posilovně, chodit více do přírody, více se věnovat rodině, nebo se konečně začít učit.

Takže ano – nový rok, nová já, máme tu Silvestr. Do půlnoci toho musím sežrat co nejvíc, protože od Nového roku držím dietu. Copak tu všechno je, hmm, zákusečky, jednohubky, chlebíčky, salámky a sýrečky… ovoce a zeleniny si tak moc všímat nemusíš, to budeš jíst brzo denně. Hezky vybírej to, co od zítřka nemůžeš strčit do pusy. Tak, to by bylo. Bříško plné, jsem spokojená. Pořádně to celé zalít colou, když na ni nebudu moct brzo ani pomyslet. To není život, to je ráj, tohleto.

Půlnoc. Radostné přiťukávání, euforie a zase ty staré známé přísliby něčeho nového, lepšího, skvělého. Hlavně ale, ať jsme zdraví! Když radost z jednotného výkřiku připomínající spíše vytí na měsíc než smysluplnou větu „Šťastný nový rok!“ pomine, zasedáme opět ke stolu stále ještě plnému nepřeberným množstvím jídla. Mnozí z nás se opojeni zázračnými nápoji s jiskrou v oku natahují po čemkoliv, co vidí, příslib zdravějšího zítřku se pravděpodobně společně se střízlivostí někam vytratil. Jsou tu ale i tací, co se úpěnlivě snaží svůj zrak odvracet od plného stolu a tváří se, že o nic nejde. Jednou jsem si dala novoroční předsevzetí, tak to vydržím, ne. Už bych asi neměla pít ani tu vodku s džusem, ale co, džus je přece zdravej a vodka… to je vlastně voda s ká. Takže pro začátek dobrý. 

Po několika dalších drincích v podobě zdravého pitiva se nedostavuje chuť, nýbrž opilecký hlad. Jejda mane, tak si dám poslední chlebíček. První a poslední chlebíček v tomto roce. Tělo slábne a nohy vypovídají službu. Je čas jít domů. Vstříc novým zítřkům. Už se těším, až si ráno nachystám zdravou snídani. A hned to vyfotím na Instagram, ať všichni, kterým jsem se se svým plánem pochlubila, vidí, jakou mám silnou vůli!

Když se – nikoliv ráno, ale v poledne – probouzím, zjišťuji, že silná vůle je nic oproti silnému žaludku. Ten totiž rozhodně nemám. Místo toho, abych objímala misku s lahodným pokrmem, objímám mísu s… no, něčím ne tak lahodným. Úplně nejlepší začátek nového roku to není, trochu mě děsí myšlenka na známé pořekadlo: Jak na Nový rok, tak po celý rok. To je ale blbost. Zvedám se a jdu si pro colu. Co se dá dělat, zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Při myšlence na jakékoliv jídlo – ať už tučné nebo zdravé, se můj žaludek mračí a tak raději zapadám opět do postele a celý den z ní nevylézám. Po Silvestru je přece třeba si odpočinout, takže dnešek budiž prominut a zítra se do toho pustím naplno. Fakt.

Někdy je hold tomu trendu bojující za nové já těžké odolat, ale ještě těžší bojovat. Zároveň si ale myslím, že tohle nejvhodnější doba pro nový začátek opravdu je..Někdo prosazuje názor, že by se mělo začít hned, že každý den je výzva a tak dále. Ale ne všichni jsme natolik zocelení, abychom z ničeho nic zvedli zadek a začali. Spousta z nás potřebuje jakýsi odrazový můstek, co nám pomůže začít. Ať už to dopadne, nebo ne. Při nejhorším se tomu s chutí zasmějeme a odsuneme naše sliby na další rok.

A já bych všem přála, aby se každý rokem 2018 hlavně prosmál, ať už se zdravou stravou, naběhanými kilometry nebo válením na gauči a pojídáním všeho možného.
Hlavně buďme zdraví a šťastní! ♥